V lednu 2015 se zakládající trio náhodou sešlo na úplně jiné akci. Slovo dalo slovo a za týden byla zkouška autorské hry jednoho z nás: „Addis a Pepa, cesta a zase zpátky. “ Zkouška byla čtená, role rozděleny, text upraven na míru pro potřeby našeho ztvárnění.
Již 12. června jsme měli první premiéru na svatbě druhého z nás.
No a pak to šlo ráz na ráz, dvě divadelní představení na Buskers festivalu na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích, ovace byly dech beroucí a výkon třetího z nás byl odměněn květinou.
Nezbývalo nám, než napsat další hru a co dál?
Po úspěchu první hry jsme přišli s kratším formátem představení, a brzy jsme zjistili, že nás diváci neopustili. Druhá hra měla opět úspěch a tak jsme s nadšením nazkoušeli hru třetí.
Může se toto někdy zastavit? Nevíme. Ještě pořád nás to baví.
Nejprve jsem zkoušeli po hospodách a v rámci vzájemných návštěv. Během hezkého počasí jsme se potkávali v Budějovické Stromovce a skutečný zlom přišel, když jsme si zřídili zkušebnu a sklad kulis v bytě nejodvážnějšího z nás. Tento zlatý věk skončil, když se náš člen souboru odstěhoval (přesto, klobouky dolů, zůstal členem souboru a pravidelně za námi dojíždí) a my opět byli bez přístřeší. Nastalo další provizórium vzájemných návštěv a střídání se v hlídání kulis. Aktuálně opět máme útočiště u jednoho z nás, alespoň do doby, než jeho děti vyrostou a bude se jim, „náš prostor“, hodit k vlastní realizaci. Prosto se cítíme být kočovným divadlem, které stále hledá místo, kde by mohlo být doma.
Z původních tří členů v roce 2015 se náš divadelní ansámbl rozrostl na 7 členů v roce 2020, s aktualizací na 6 členů v roce 2021. Dohodu mezi námi usnadňuje systém číselných hodností, viz kapitola „Herci souboru.“ I přes pomocný systém čísel jsem vždy ctili princip dobrovolnosti, odpovědnosti za svou roli a přiměřené demokracie.